RUCHOVCI A LUMÍROVCI
30. 3. 2009
12.MO. RUCHOVCI A LUMÍROVCI
Spor mezi Ruchovci a Lumírovci vznikl na základě článku Elišky Krásnohorské, která v nich uznává jen tzv. „národního básníka“
Vytvořili se dvě křídla: kosmopolitní - lumírovci
národní - ruchovci
RUCHOVCI
Heslo je „ umění pro národ“
Literatura ztrácí sociální kontext. Začínají tvořit zámožní (bohatý, mocný) spisovatelé. Roku 1868 u příležitosti položení základního kamene Národního divadla v Praze vzniká Almanach Ruch. Ruchovci jsou tzv. „ Národní škola“ zaměřená na českou tématiku, almanach Ruch byl vydán k oslavě položení základního kamene Národního divadla.
Almanach Ruch se od Almanach Máj liší:
1) Návratem k vlastenectví
2) Nadšením ( Májovci spíše skeptičtí )
3) Slovanstvím, obrací se k Rusku
4) Vracejí se k minulosti
5) Zájem o venkov
Poezie je vlastenecká, vyzívá k politické aktivitě
Do literatury vstupuje dělnická třída. Vznikají nové nakladatelství
SVATOPLUK ČECH
Největší básník Národní školy, uspěl k upevnění národního sebevědomí ke zmírnění sociálních nerovností a rozvoji české společnosti. Narodil se v Ostředku u Benešova, otec úředník a vlastenec. Vystudoval gymnázium a práva v Praze, stal se redaktorem časopisu Květy a spisovatelem. Nikdy se neoženil. Jeho vzory byl Jan Kollár, Jan Neruda.
Dílo: Poezie à
Písně otroka
- vrchol politické lyriky; obraz otroka – symbol nesvobodného člověka, národa i básníka; alegorická forma
Ve stínu lípy
- veršované povídky o poklidném venkovském životě, je to 7 příběhů o lidech, kteří sedají ke staré lípě na návsi a vidí jak je život na venkově krásný.
Lešetnický kovář
- básnická skladba s motivem sociální a národnostní vzpoury
Hanuman
- symbolický, komický epos o opičím králi, který ztroskotá na ostrově, kde se pak snaží zavést evropské způsoby a pořádá večírky.
Próza
- psal prózy zesměšňující českého měšťáka
Pravý výlet pana Broučka do Měsíce
- jedné krásné jasné noci se vracel pan Brouček ze své oblíbené hospůdky Na Vikárce. Jako očarovaný hleděl na noční oblohu, cítil se jakousi tajemnou silou přitahován k zářícímu Měsíci. Vylezl proto na nejbližší střechu jednoho domu, najednou však upadl a jako zázrakem se začal vznášet k Měsíci. Když procitl, zjistil, že sedí na dně měsíčního kráteru. Zde se setkal s prvním Měsíčňanem, básníkem Hvězdomírem Blankytným, a dozvěděl se , že na Měsíci žijí jen umělci s pavučinově jemným tělem, pro které umění znamená vše. Ale ani oni nejdou prosti lidských slabostí. Vládla tu závist, pomluvy , ba i protekce. Měsíčňané hovořili česky, ale jakousi podivnou květnatou mluvou. Provázeli Broučka po různých městech, musel přijímat množství uměleckých požitků. V jednom malířském ateliéru začal Brouček pojídat párek, který si přinesl z Prahy. Strašně tím vyděsil Měsíčňany, kteří mu vysvětlili, že se sytí pouze uměním, květinovou vůní a rosou. Brouček měl za chvíli takového života dost. Navíc se do něho zamilovala vzdušná Ethera a neustále jej pronásledovala. Brouček proto vsedl na básnického oře Pegasa a prchal zpět na Zem. cestou však zničil meteor Pegasovi křídla a Brouček se řítil střemhlav dolů. Když otevřel oči, nevěděl, co se děje. Ležel totiž doma v posteli. Od jedné ženy se dozvěděl, že včera přebral nad svou obvyklou míru a usnul na Starých zámeckých schodech. Našla ho tam pouliční stráž a donesla ho na nosítkách domů. Na komisařství prý tituloval strážníka panem Blankytným.
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do 15.století
- i tato pozoruhodná cesta začala v hospůdce na Vikárce, kde se pan Brouček onoho dne posilňoval nespočetnými sklenicemi piva. Vyprávěl přítomným o podzemních pražských chodbách, o nichž se dočetl v různých rytířských románech. Při odchodu z hospody pojednou ucítil, jak se někam propadá. Když se ocitl na pevné zemi, zjistil, že je v jakési podzemní chodbě. Po dlouhém putování se dostal ke dvířkům, za nimiž nalezl bohatou pokladnici krále Václava IV. Stiskl pero v obraze a vyšel z podzemí na ulici. Všude však vládla tma, člověk , se kterým se setkal, mluvil staročeštinou a tvrdil, že je rok 1420. zdrcený Brouček usedl poblíž Týnského kostela. Zde jej oslovil měšťan Janek od Zvonu, řečený Domšík. Velmi se podivoval Broučkově řeči i oděvu, nejvíce však tomu, že neví o obležení Prahy Zikmundovým vojskem. Nabídl Broučkovi pohostinství ve svém domě. Zde se náš hrdina seznámil se zvyky svých předků. Nejvíce se mu zamlouvalo jídlo a pití, líbila se mu také Kunka, dcera hostitele. Všichni se divili, jaké podivné věci s sebou pan Brouček nosí ( hodinky, sirky, kapesní nůž ). Po dlouhém přemlouvání si pak musel pan Brouček obléknout husitskou výzbroj a odejít s Jankem do neklidných ulic. V hospodě ochutnal medovinu, byl svědkem náboženské hádky, při níž se lidé hrnuli na pomoc husitům proti křižákům. V tomto zmatku ztratil Brouček svého ochránce, hejtman Chval z Machovi a kněz Koranda ho vzali na Vítkov a musel pomáhat při budování náspu. Nastal památný den bitvy na Vítkově. Pan Brouček chtěl zmizet, vydával se proto za Žižkova posla a prchal ku Praze. Cestou padl do rukou vítězným husitům. Žižka v něm poznal zběha a odsoudil ho k upálení v sudu. Marně všem Brouček vysvětloval , že je jejich pravnukem z 19. století. V úzkosti začal volat jméno Kunky. Vytrhl se svým věznitelům, otevřel oči a spatřil na sebou pana hostinského Würfla, který se ptal: „ copak to tady kuňká?“ . hostinský jej pak vysvobodil ze sudu, do něhož večer opilý Brouček spadl.
- Obě „ broučkiády“ jsou ostrou kritikou bezzásadovosti, vychytralosti, nabubřelosti a zbabělosti pražských měšťanů. Tyto vlastnosti vynikají nejvíce při nemilosrdné konfrontaci s obětavostí a statečností husitů.
Eliška KRÁSNOHORSKÁ
Vlastním jménem Alžběta Pechová
Radikální ve svých názorech (kritička à nejvíce J. Vrchlického).
Psala básně – některé hodně vlastenecké, z přírodní lyriky. Je známější jako libretistka – k operám B. Smetany. Např. Hubička (inspirace u K. Světlé), Tajemství, Čertova stěna. Překladatelka (Puškin, Byron), psala i pro děti (Svéhlavička).
LUMÍROVCI
Heslo je „ umění pro umění “
Začíná vycházet časopis Lumír. A utváří se generace Lumírovců. Tzv. „Kosmopolitní škola“. Usilovali o světovost české literatury. Velký význam má překladatelství.
JOSEF VÁCLAV SLÁDEK
Jeden z nejvýznamnějších českých básníků, lyriků, mistr osobní intimní lyriky. Zakladatel moderní české poezie pro děti. Odjel do Ameriky . Tam působil jako učitel, vychovatel a redaktor. Po návratu se stal redaktorem časopisu Lumír a jiných. Působil jako profesor angličtiny, byl přítelem J. Vrchlického.
Dílo:
1) Poezie - intimní lyrika
Básně
- první básnická sbírka, obsahuje žal nad smrtí první ženy a dojmy z U.S.A.
I na hrobech indiánských
- srovnává osudy indiánů s osudem Čechů v Rakousku-Uhersku
Jiskry na moři
- obsahuje vlasteneckou poezii a intimní lyriku, objevuje se radost z nového rodinného života
Světlou stopou
Sluncem a stínem
- intimní lyrika
Selské písně a české znělky
- obrací se k venkovu a selství, projevuje se jako mužný postoj k životu
- pro děti à
● Zlatý Máj
● Skřivánčí písně
● Zvony a zvonky
- prosté zpěvné verše , bajky, říkadla, vše humorné
2) překladatelská činnost
- překládal především z angličtiny
- přeložil 33 Shakespearových dramat
Báseň: Lesní studánka: Znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les, tam roste tmavé kapradí a vůkol rudý vřes. Tam ptáci, laně chodí pít,
pod javorový kmen, ti ptáci za dne bílého, ty laně v noci jen. Když usnou lesy hluboké, a kolem ticho jest, i nebesa i studánka jsou plny zlatých hvězd
JAROSLAV VRCHLICKÝ
Vlastním jménem Emil Frída. Narodil se v Lounech, vystudoval gymnázium, filozofickou fakultu, ale nedokončil ji. Odjel jako vychovatel do Itálie. Spřátelil se se Sofií Podlipskou a oženil se s její dcerou Ludmilou. Manželství nebylo příliš šťastné a spokojené. Vrchlický se stal profesorem na univerzitě a v r. 1908 onemocněl duševní chorobou.
Dílo:
Dojmy a rozmary
- milostné štěstí, upřímný cit a otevřenost, optimismus
Zlomky epopeje
- v tomto cyklu chtěl zachytit dějiny lidstva, největší důraz klade na dobu antiky, byl inspirován dílem V. Huga – Legenda věků
Okna v Bouři:
báseň Za trochu lásky:
Za trochulásky šel bych světa kraj, šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý, šel v ledu – ale, v duši věčný máj, šel vichřicí – však slyšel upívat kosy, šel pouští – a měl v srdci perly rosy.
Za trochu lásky šel bych světa kraj, Jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.
- vyjádření smutku, protikladnost zpovědi: odmítá lásku, ale touží po ní
Selské balady
sociální balada, někdy také jako vlastenecká, působivý obraz selských bojů proti panskému útisku v 15. – 18. stol většina balad se vztahuje k roku 1775
Noc na Karlštejně
veselohra zápletka vyplývá ze zákazu vstupu žen na hrad Karlštejn
Hippodamie
Trilogie, melodramatická tragédie, téma z antické mytologie
Julius Zeyer
Básník, prozaik, dramatik. Narozen v Praze, otec z francouzského šlechtického rodu, velký vliv chůvy. Studium jazyků, literatur, umění, filosofie. Vychovatelem v Rusku. Podnikl cesty Německem, Švédskem, Itálií, Řeckem, Tureckem → kontakty se světovou literaturou
Zájem v historii a cizích látkách. Jeho dílo není tak rozsáhlé, jako Vrchlického
Dílo:
1) Próza
Tři legendy o krucifixu - Jan Maria Plojharà z bohaté rodiny, zamiluje se do paní Dragopulos na ostrově Korfu, ale ta ho zradí. Probudí se v něm láska k vlasti a vrací se do Prahy. Ale tady mu připadá vše trapné a odjíždí psát knížku do Itálie, kde se také zamiluje do Kateřiny. Na jednom výletě na koni spadne a krvácí. Katka zavolá doktora, ale ten ho už nezachrání a umíra, než zemře, tak se ještě berou s Kateřinou, ta pak vypije jed.
Román o velkém přátelství Amise a Amila
starofrancouzské téma, středověk
2) Drama
Radůz a Mahulena
Radúz syn Magurského krále je na lovu. Pronásleduje bílého Jelena, ten není obyčejný – patří jedné ze tří dcer krále Stojmíra Mahuleně. To je soused Magurského království (existuje mezi nimi nepřátelství). Za to, že pronásledoval jelena je chycen a přikován ke skále, největší radost z toho má královna Runa (kdysi chtěla Radúzova otce, ale on jí nechtěl). Snaží se mu trest zhoršit. Mahuleně začíná být Radúze líto a soucit se změní v lásku. Mahulena chce pomoci Radúzovy. Shání klíče od pout. Dozvídá se, že Runa je hodila do propasti, ale známý dřevorubec ji najde a Mahuleně je dá. Runa to zjistí a její plány jsou zhatěny. Předstírá lítost. Mahulena jede varovat Radúze. Přichází Runa a dochází k zápasu. Radúz vítězí a převáže Runu za vlasky ke stromu. (Runa = čarodějka à síla ve vlasech). Ještě předtím než ji přiváže vyřkne kletbu „pokud Radúz políbí jinou ženu zapomene na Mahulenu a ta se promění ve strom. Oni nic netuší. Vrací se do Magurského království a tam zrovna ohlašována smrt krále (Radúzova otce). Radúz chystá uvítání s Mahulenou. Nad rakví otce mezitím Radúzova matka políbí Radúze. Radúz zapomene na Mahulenu a ta se promění v topol. Matka si myslí, že ho ovlivňuje ten strom a nechá ho pokácet (myslí si tak, že se tak Radúz uzdraví). Když začnou kácet vytryskne krev na Radúzovo čelo a ten procitne. Mahulena se promění zpět. Kouzlo bylo změněno sílou lásky (zemřela Runa).