HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA STÁTU
Hospodářská politika státu a zahraniční obchod
Je to přístup státu k ekonomice své země, který je významně ovlivňován tím, která s politických stran se při volbách dostane k moci.
Nositelé hospodářské politiky
1) Zákonodárné instituce – (parlament)
2) Vládní instituce – (vláda, ministerstva)
3) Emisní banka – (česká národní banka)
4) Instituce, které dohlíží na kvalitu tržního prostředí nebo je přímo vytváří (antimonopolní úřady, česká obchodní inspekce…)
5) Soudní instituce –
6) Ostatní – (Odbory, zaměstnavatelské svazy,politické strany)
Cíle hospodářské politiky
Základním cílem je maximalizace společenského blahobytu ( HDP, jak se bude vyvíjet kultura,tradice a základní společenské hodnoty-svoboda,jistota,bezpečí)
Ekonomické cíle: 1) vyvážený ekonomický růst
2) rovnováha na trhu práce (míra nezaměst.)
3) rovnováha cen, stabilita měny
4) rovnováha vnějších ekonomických vztahů – žádoucí je mírný přebytek
platební bilance.
Konkrétní nástroje hospodářské politiky
1) Právní systém a legislativní rámec
2) Monetární politika
3) Státní rozpočet a fiskální politika
4) Důchodová a cenová politika
5) Zahraničně obchodní politika
Magický čtyřúhelník
Fiskální politika
Je to vědomé využívání příjmů a výdajů státního rozpočtu za účelem dosažení stanovených cílů.
Státní rozpočet - je nejdůležitějším nástrojem fiskální politiky. Je to centralizovaný peněžní fond, který vytvářejí, rozdělují a používají ústřední státní orgány. Představuje schéma příjmů a výdajů státu v průběhu jednoho roku. Do příjmové stránky budou patřit daně, cla a poplatky. Do výdajové stránky patří nákup zboží a služeb. Transfery- důchody, podpora nezaměstnanosti….
Přebytkový rozpočet- vytváří rezervu státu na dobu nepříznivého ekonomického vývoje. Bývá výsledek restriktivní fiskální politiky (stát nevytváří nové pracovní příležitosti, nedává zakázky soukromým firmám a nepodporuje rozvoj ekonomiky).
Schodkový rozpočet- bývá výsledkem expanzivní fiskální politiky, je to opak přebytkového rozpočtu, což znamená, že stát bude podporovat soukromé podnikání, bude dávat zakázky soukromým firmám.
Deficit- je výsledkem nevyrovnaného rozpočtu
A) Cyklický – vzniká v souvislosti s cyklickými výkyvy reálného produktu.
B) Strukturální – vzniká v důsledku záměrných opatření vlády (změna daňových sazeb, změna ve výši a struktuře rozpočtových výdajů)
C) Skutečný – sčítá cyklický a strukturální
Krytí deficitu – zvyšování daňové zátěže
– přebytkem z minulých let (vláda požádá centrální banku o úvěr).
- prodejem státních aktiv (privatizace)
- vláda vydá státní cenné papíry
Důchodová a cenová politika
Jejím cílem je potlačovat inflaci bez negativních důsledků pro vývoj HDP a zaměstnanosti. Ke stabilizaci cenové hladiny dochází ovlivňováním vývoje mezd, cen a zisků vládou.
Může mít podobu:
1) Dobrovolné směrnice – určuje procentuální roční přírůstek mezd, který je stanoven po
dohodě mezi vládou, odbory a zaměstnavateli.
2) Vládní kontroly vývoje mezd a cen
3) Daňové regulace vývoje mezd a cen
Regulace mezd u nás byla použita v letech 1990-95 ( měla zabránit nekontrolovanému vývoji inflace = stát nedovolil soukromým firmám vyšší nárůst vyplacených mezd, než byl stanovený limit).
Dnes už stát tyto regulace neprovádí, ovlivňuje ale výše mezd ve státním sektoru.
Některé ceny dnes zůstávají státem regulované (plyn, elektřina,nájemné…)- jsou to služby sociálně citlivé, kde by hrozil nárůst cen. I zde je tendence deregulací.
Hospodářská a zahraniční politika
- zabývá se zahraničně obchodními vztahy s cílem zabezpečit vnější ekonomikou politiku.
Zahraniční obchod
- je směna, kterou provádí fyzické či právnické soby přes hranice daného státu.
Předmět obchodní = 1)Zboží
2) Služby (bankovnictví, pojišťovnictví, ostatní věcné služby atd.)
3) Práva (licence, chráněné vzory, autorská práva)
Význam
1) Ekonomický
- úspora výrobních faktorů, která se projeví především v úspoře nákladů.
2) Politický
- zahraniční obchod zvyšuje přátelské vztahy mezi zeměmi a zvyšuje vzájemnou potřebnost státu.
3) Kulturní
- dochází k poznávání způsobu života v jiných zemích.
Formy zahraničního obchodu
a) Export (vývoz)
1) Přímý
- tuzemský výrobce prodá své zboží zahraničnímu výrobci nebo obchodníkovi.
2) Nepřímý
- tuzemský výrobce prodá své zboží tuzemskému obchodníkovi a ten ho prodá do zahraničí.
b) Import (dovoz)
1) Přímý
- tuzemský výrobce nebo obchodník nakoupí zboží od zahraničního partnera.
2) Nepřímý
- tuzemský výrobce nebo obchodník nakoupí zboží od tuzemského dovozce, který jej nakoupil v zahraničí.
c) Reexport (vývoz dovozu)
1) Přímý
- zboží nakoupené v cizině je prodáno a dopraveno do jiné cizí země (neprojde naším územím).
2) Nepřímý
- zboží nakoupené v zahraničí je dovezeno do našeho státu a pak je opět do zahraničí prodáno a vyvezeno.
Důvody reexportu
1) Obchodně politické překážky
- mezi státem, ve kterém se zboží nakoupí a státem kam se zboží prodá, mohou být vysoká cla, množstevní omezení, zákazy dovozu a vývozu apod.
2) Ekonomické
- nákupy ve velkém umožní reexportérovi dosáhnout nižších cen a prodej do dalších zemí za ceny vyšší.
3) Kompletace vývozu reexportéra
- podnik mže kompletovat sortiment svých výrobků s výrobky dovezenými a tím rozšířit svou nabídku.
Zahraniční a obchodní politika
- prvotním nástrojem je tvorba kurzu koruny k zahraničním měnám.
Další nástroje:
1)Smluvní – základem je mezinárodní smlouva.
a) Bilaterální
- smlouvy mezi dvěma zeměmi.
- Obchodní smlouvy – jsou uzavírané na úrovni hlav státu.
- řeší obecné dlouhodobé příležitosti.
- Obchodní dohody – jsou z pravidla na jeden rok.
- upřesňují obchodní smlouvy.
- Platební dohody – jsou to úmluvy o vzájemném vyrovnávání
pohledávek a závazků.
- Výměnné dohody
b) Multilaterální
- smlouvy mezi více stranami (zeměmi).
- například mezinárodní surovinové dohody, smlouvy o integrační spolupráci).
2) Autonomní
a) Omezení dovozu
- cla.
- importní kvóta – vládní licence na dovoz určitého množství zboží,
které podléhá regulaci.
- ostatní – certifikáty jakosti, hygienické a technické normy pro
dovozce.
b) Podpora vývozu
- jde o finanční a technickou pomoc pro vyvážející výrobce, informační a poradenské služby.
- u nás provádí proexportní politiku speciální instituce jako je např. Česká exportní banka, Česká agentura na podporu obchodu.
Monetární politika
Je to měnová politika státu, kterou provádí centrální banka.
Funkce centrální banky
1) provádí monetární měnovou politiku
2) emisní funkce (vydávání peněz)
3) funkce kontrolní
4) banka bank
5) banka státu (vede účty státu)
6) je to reprezentant státu
7) spravuje devizové reservy
8) řídí peněžní oběh, platební styk a zúčtování bank
Nástroje centrální banky
a) Diskontní sazba
- je to úrok, za který centrální banka poskytuje krátkodobé úvěry (komerční banka) a za který úročí jejich vklady (zvýšení diskontu » to může vést – dražší úvěry » menší investice » zvýšení nezaměstnanosti.
b) Povinné minimální reservy
- určité procento peněžních prostředků obchodních bank, které je uloženo u centrální banky.
c) Operace na volném trhu
- jde o nákup a prodej cenných papírů centrální bankou (prodejem cenných papírů banka stahuje peníze z oběhu » tím brzdí inflaci).
d) Nouzové úvěry
- tyto úvěry mohou čerpat komerční banky pokud nemají dostatečné povinné minimální reservy. Jsou úročené trojnásobkem diskontní sazby.
e) Lombardní úvěry
- jsou to krátkodobé úvěry na maximálně tři měsíce.
- poskytují se na zástavu cennými papíry.
f) Swapy
- doporučení centrální banky, které se týkají nákupu a prodeje cizích měn.
V tržních ekonomikách se zcela výjimečně objevují také nástroje pomocí, kterých centrální banka přímo určuje kritéria. (např. kolik mohou obchodní banky poskytnout úvěrů, úrokové limity ... apod.)